I. Ahoj, jmenuji se Ella, říkají mi malý zázrak...
Zpět na další články
Ahoj, jmenuji se Ella, říkají mi malý zázrak...
Po dlouhém roce se na těhotenském testu konečně objevily ty dvě vytoužené čárky. V 15. týdnu těhotenství se již všichni mohli těšit ze skutečnosti, že na svět přijde brzy holčička.
Ve 20. týdnu těhotenství však přišly první komplikace, jehož důsledkem byla týdenní hospitalizace nastávající maminky v nemocnici. Tam se podařilo vše srovnat a maminka mohla odejít domů, avšak na rizikové těhotenství.
Překlenula se hranice životaschopnosti plodu, tedy 24. týden… Nastávající rodiče neměli v tu dobu ani nejmenší tušení, co jim osud píše…
Začal 25. týden těhotenství, tenkrát byl Den matek, venku svítilo sluníčko, lidé se chystali k vodě, oni bohužel do nejbližší nemocnice. S ručníkem mezi nohama utíkala nastávající maminka k autu, tatínek sedl za volant a řítili se vyděšení do nemocnice. V tu dobu se snažili nedělat žádné závěry. U vchodu do nemocnice však došlo k nepochybnému odtoku plodové vody, kdy bylo naprosto jasné, že je zle. Maminka tehdy zkroušeně pronesla: „Vždyť už tam sakra nemůže ani žádnou vodu mít, to je problém.“ Doktoři zanedlouho bohužel potvrdili, že se jedná o plodovou vodu, která kompletně odtekla, a v tu chvíli bylo jasné, že malé Elle jde o přežití. A tak propukl obrovský boj o jeden nenarozený, bezbranný, nevinný život..
Ještě v teplické nemocnici nasadili doktoři mamince první dávku kortikoidů na dovyvinutí plic malé Elly, silná antibiotika proti možnému vzniku zánětu a následně byly obě převezeny sanitkou do nejbližší nemocnice s neonatologickou péčí, tedy do Ústí nad Labem. Zde čekal na rodiče tvrdý verdikt… „Maminko, nevypadá to dobře, připravte se na nejhorší, čeká vás velmi brzy porod, jehož výsledek vám nedokáže nikdo říct. Vaše dcera bude opravdu do dlaně, bude mít nedovyvinuté orgány, nebude sama dýchat, nejspíš bude nutná okamžitá resuscitace a vy nám musíte podepsat souhlas, zda s ní v případě potřeby budete souhlasit, nebo se provádět nebude…“ Maminka těžce polkla a po několika dlouhých vteřinách ze sebe vyhrkla: ,,žádný porod nebude. Budeme bojovat do posledních sil, mých i dcery." Doktoři se v tu chvíli však domnívali, že tento boj téměř nelze vyhrát a porod očekávali během okamžiků.
Obě nakonec dokázaly vybojovat ještě další tři dny, které byly pro život nenarozené holčičky nesmírně důležité. Kortikoidová kúra pro dovyvinutí plic děťátka se totiž skládá ze tří dávek, přičemž se může podat jen jedna denně. Pro její maximální účinnosti je důležité dostat všechny tři. Této skutečnosti si byla nastávající maminka vědoma a i proto chtěla tři dny vydržet i za cenu nejvyšší. Její myšlenky v hlavě byly jasné: ,,buďto obě, nebo ani jedna". Za celé tři dny se stalo mnoho komplikací. Maminka přišla o spoustu krve, díky čemuž nakonec jen stěží vstala z postele. Bolel ji už každý kousek těla. O té bolesti věděla, ale větší bolest měla v srdci. Dny, které měly být jiné, plné štěstí, radosti, se změnily v noční můru. Poslední noc, kdy byla malá Ella u maminky v bříšku, bez kapky vody, začala maminka cítit, že porod se nezadržitelně blíží. Obě byly celou noc vzhůru, poněvadž maminka vyprávěla Elle, co se bude zítra dít, co vše bude muset malá Ella zvládnout, dodávala jí sílu a připravovala jí tak, aby to následující den zvládla a ,,přežila". Ráno při vizitě bylo zjištěno, že maminka již v noci prodělala první kontrakce, začala se odlučovat placenta a navíc se jí utvořil hematom, který byl v tu chvíli pro obě životu nebezpečný. Aby nedošlo k přirozenému porodu, což by bylo v tu chvíli pro obě velmi nebezpečné, museli lékaři přistoupit k akutnímu císařskému řezu. Když vezli bezmocnou maminku na sál, pronesla jen: „Bože, ať tohle obě přežijeme a já tě již brzy budu držet ve své náručí!“
17.05.2018 v 8:30 se narodila ta nejbojovnější holčička pod sluncem. Měla 830 gramů, 31 cm a hned po svém narození se sama nadechla, bez resuscitace i bez podpory kyslíku. Její opravdový boj o život však jejím prvním nadechnutím teprve začal... a tentokrát už na něj byla sama..
Ve 20. týdnu těhotenství však přišly první komplikace, jehož důsledkem byla týdenní hospitalizace nastávající maminky v nemocnici. Tam se podařilo vše srovnat a maminka mohla odejít domů, avšak na rizikové těhotenství.
Překlenula se hranice životaschopnosti plodu, tedy 24. týden… Nastávající rodiče neměli v tu dobu ani nejmenší tušení, co jim osud píše…
Začal 25. týden těhotenství, tenkrát byl Den matek, venku svítilo sluníčko, lidé se chystali k vodě, oni bohužel do nejbližší nemocnice. S ručníkem mezi nohama utíkala nastávající maminka k autu, tatínek sedl za volant a řítili se vyděšení do nemocnice. V tu dobu se snažili nedělat žádné závěry. U vchodu do nemocnice však došlo k nepochybnému odtoku plodové vody, kdy bylo naprosto jasné, že je zle. Maminka tehdy zkroušeně pronesla: „Vždyť už tam sakra nemůže ani žádnou vodu mít, to je problém.“ Doktoři zanedlouho bohužel potvrdili, že se jedná o plodovou vodu, která kompletně odtekla, a v tu chvíli bylo jasné, že malé Elle jde o přežití. A tak propukl obrovský boj o jeden nenarozený, bezbranný, nevinný život..
Ještě v teplické nemocnici nasadili doktoři mamince první dávku kortikoidů na dovyvinutí plic malé Elly, silná antibiotika proti možnému vzniku zánětu a následně byly obě převezeny sanitkou do nejbližší nemocnice s neonatologickou péčí, tedy do Ústí nad Labem. Zde čekal na rodiče tvrdý verdikt… „Maminko, nevypadá to dobře, připravte se na nejhorší, čeká vás velmi brzy porod, jehož výsledek vám nedokáže nikdo říct. Vaše dcera bude opravdu do dlaně, bude mít nedovyvinuté orgány, nebude sama dýchat, nejspíš bude nutná okamžitá resuscitace a vy nám musíte podepsat souhlas, zda s ní v případě potřeby budete souhlasit, nebo se provádět nebude…“ Maminka těžce polkla a po několika dlouhých vteřinách ze sebe vyhrkla: ,,žádný porod nebude. Budeme bojovat do posledních sil, mých i dcery." Doktoři se v tu chvíli však domnívali, že tento boj téměř nelze vyhrát a porod očekávali během okamžiků.
Obě nakonec dokázaly vybojovat ještě další tři dny, které byly pro život nenarozené holčičky nesmírně důležité. Kortikoidová kúra pro dovyvinutí plic děťátka se totiž skládá ze tří dávek, přičemž se může podat jen jedna denně. Pro její maximální účinnosti je důležité dostat všechny tři. Této skutečnosti si byla nastávající maminka vědoma a i proto chtěla tři dny vydržet i za cenu nejvyšší. Její myšlenky v hlavě byly jasné: ,,buďto obě, nebo ani jedna". Za celé tři dny se stalo mnoho komplikací. Maminka přišla o spoustu krve, díky čemuž nakonec jen stěží vstala z postele. Bolel ji už každý kousek těla. O té bolesti věděla, ale větší bolest měla v srdci. Dny, které měly být jiné, plné štěstí, radosti, se změnily v noční můru. Poslední noc, kdy byla malá Ella u maminky v bříšku, bez kapky vody, začala maminka cítit, že porod se nezadržitelně blíží. Obě byly celou noc vzhůru, poněvadž maminka vyprávěla Elle, co se bude zítra dít, co vše bude muset malá Ella zvládnout, dodávala jí sílu a připravovala jí tak, aby to následující den zvládla a ,,přežila". Ráno při vizitě bylo zjištěno, že maminka již v noci prodělala první kontrakce, začala se odlučovat placenta a navíc se jí utvořil hematom, který byl v tu chvíli pro obě životu nebezpečný. Aby nedošlo k přirozenému porodu, což by bylo v tu chvíli pro obě velmi nebezpečné, museli lékaři přistoupit k akutnímu císařskému řezu. Když vezli bezmocnou maminku na sál, pronesla jen: „Bože, ať tohle obě přežijeme a já tě již brzy budu držet ve své náručí!“
17.05.2018 v 8:30 se narodila ta nejbojovnější holčička pod sluncem. Měla 830 gramů, 31 cm a hned po svém narození se sama nadechla, bez resuscitace i bez podpory kyslíku. Její opravdový boj o život však jejím prvním nadechnutím teprve začal... a tentokrát už na něj byla sama..
Na několik dní byly s maminkou odloučené.. Maminka nabírala síly, které musela co nejdříve předat malé Elle....
pokračování příště....
Vzkaz pro všechny rodiče, kteří teď sedí u inkubátorů:
Milí rodiče, prosím nikdy neztrácejte víru a naději. Věřte jim a oni to dají! Pokud se teď nacházíte v podobné situaci, ano, věřte, že toto jsou vaše nejhorší chvilky v životě… Jakmile to ale všechno dobojujete, čekají vás nádherné chvilky. Posíláme s Ellou hodně sil, štěstí a lásky… Myslíme na vás.
,,Moje dcera se rozhodla bojovat za nás obě... Díky své vůli přežít, nezachránila jen sebe, ale i mě."
Linda Vyroubalová